Pohled Vixin

Odcházíme se ségrou z jídelny naštvané. Učitelé nás vyhnaly z jídelny už ve 22:00! Ach bože jak já je nesnášim.Pro informaci já jsem Vixin a je mi 16 let stejně jako Lajmi. Hmm nebude to tím že jsme dvojčata? Vydupaly jsme schody do třetího patra. Lajmi začala hledat klíče od našeho pokoje. Bydlíme na internátní škole a máme spolu -kupodivu- společnej pokoj.Sice je menší ale zato útulnější. Ségra konečně našla klíče a mi jsme vstoupily do našeho pokoje.Má hnědozelené stěny a doplňky jsou převážně oranžové (na těch si potrpěla Lajmi). Otevýrám skříň a sypu našim domácím mazlíčkům zbytky od véči.                                                                                                                                   Mazlíčky tvoří: 3 potkani  toho to jediného se nám podařilo vyfotit                   

                      1 zraněný ježek

                      1 morče...

 A to   všechno musíme chovat v tajnosti ale občas je to dost těžké, kór s tím ježkem ten nadělá takový randál né že by ti potkani zůstávali pozadu  a ke všemu  tomu máme rybičky (ty učitelům nevadí)  a ty si vždy převrhnou tu svou láhev s vodou, čili máme pořád polité učení a spousty dalších věcí. Jinak náš pokojíček vypadá zhruba takto : hnědozelené stěny, po pravé straně je koupelna není nějak velká ale máme tam: sprcháč, umyvadlo, záchod a jedno obří zrcadlo., po levé straně je stůl s akváriem a růzdnými maličkostmi (učení) ,Vedle toho je Lajmiina postel, vedle její hlavy je skříň, která je zatlačená do zdi proto splývá se stěnou,Potom následuje moje postel u nohou mám dva psací soly samozdřejmě že máme obě svoje notebooky.a tak to asi vypadá jestli máte tak bujnou fantazii a dokážete si to představit jste výborní.

"Ségra kde jsou kartáčky?" optala se mě Lajmi "Od kdy si čistíš zuby?" "Hmm já ani nevim a peču na to" a žuchla sebou do postele (to je celá ona) Eště popadnu láhev a zaliju kytky.Lajmi se oblékla do pižama a začala si číst. "Ty si se mnou nejdeš pokecat za holkama?" zeptám se udiveně "ne " zavrčí "co se stalo ?" "Nic moc"zahučela z pod knížky." Ty zase žárlíš že já mám kluka a ty ne co?" zeptám se škodolibě"Já a žárlit prosím tebe" No tak si tu svojí náladu nech pro sebe" utrhnu se na ní "hele nekřič na mě, já za to nemůžu."odpověděla mi navztekaně. radši sebou taky prásknu na postel a jdu spát.